Long time, no see

publikováno: 4. 7. 2019, v rublice: Anne's talking

Už je to dlouho, já vím. Ono to ale prostě nějak nešlo. Nebyla nálada ani chuť.

 

Ztratila jsem kreativního ducha a zažila jsem něco jako vyhoření kvůli sociálním sítím.

 

Pokusím se vám to ještě trochu vysvětlit. Říct vám, jak to vlastně bude dál.

 


 

Prvotním spouštěčem byl stres ve škole. Kvůli němu vlastně tak nějak vznikl minulý článek Nesnáším.. (klik pro přečtení). Pak se to začalo všechno nějak nabalovat. Lidi přidávali na sociální sítě až moc vyumělkovaný fotky, neoznačili spolupráci, dostávali peníze v podstatě za nic (věřte mi, vím o čem teď mluvím), předstírali super skvělý život. A já? Já to lajkovala - do té doby, než jsem si uvědomila, že to je prostě kravina. Pak přišel zlom, kdy jsem nepřidávala nic na Instagram, promazala si lidi, co sleduju a uzavřela se tak nějak do sebe. 

 

Také mě docela děsilo, kam až jsou lidé schopní zajít, aby měli lajky (srdíčka). Postujou někdy až moc soukromé fotky svého bydlení nebo dětí, fotí se na nebezpečných nebo zakázaných místech. Proč proboha? Co z toho mají? Sledovanost? Ne to asi nebude pro mě. Postupem věku si začínám vážit soukromí a nechci sdílet kde co. V dnešní době je totiž strašně snadné, nabourat se do něčího života a vědět o něm v podstatě všechno - kde  bydlí, co přesně dělá, jak vypadá jeho rodina. A to je sakra nebezpečný. Nechci nikoho z mých blízkých ohrozit. A navíc, řekněme si na rovinu, když někdy něco nesdílnete, nemáte pak pocit, že ten zážitek byl fakt skutečnej a jenom váš? Já totiž jo, a je to mnohem lepší než 100 srdíček u fotky (to jsem nikdy neměla,hahah). 

 

Long time, no see collage by TheWayByA

 

S tím vším se váže i můj blog. Najednou jsem si připadala jako jeden z těch Insta lidí, co se honí za lajkama. Najednou už mi nepřišlo, že předávám něco speciálního nebo poučného. Připadala jsem si na nic a nevěděla, co kreativního tvořit. Článků o kavárnách atd. je mnoho. Pomalu každej v mém okolí chce být bloger. Ale to bohužel nejde. Někdo pro vás ta uživatelská rozhraní blogu musí tvořit a stejně tak vám někdo musí vyrobit Olympus foťák. Blogování prostě není pro každého. A upřímně? Než vám to začne něco hezkého vydělávat, trvá to - dlouho. 

 

Prostě a jednoduše, blogování mě vždycky bavilo a nejspíš bude. Ráda čtu blogy ostatních a taky ráda píšu. Jen jsem trochu ztratila kreativní část mě samotné a hledám se. Možná je to i trochu otázka na vás. Co byste si rádi přečetli? Mám teď za sebou dvě cestovní dobrodružství. Jedno z řecké Lefkády a druhé z obytné dodávky. Tak můžu napsat třeba to, a pak se uvidí. Každopádně uvítám vaše návrhy! Na blogu také provedu nějaké změny v kategoriích apod. Možná si těch změn ani nevšimnete, ale pro mě to bude takový pomyslný restart.

 

 

Děkuju za to, že vás (věrné čtenáře) mámheart.

-Anička


 

 Mojí tvorbu můžete podpořit tím, že se stanete pravidelným čtenářem skrze tlačítko "přihlásit" v pravém horním rohu. Také můžete sledovat můj Instagram.

 

Děkujiheart.

 


 

Někdy je lépe dát si pauzu, než se do psaní nutit. Sama jsem ráda, že píšu pro zábavu a ne pro spolupráce, i když to může znít jako póza. Jenže když blog není zdrojem příjmu, tak si můžu dovolit ten luxus psát o tom, o čem chci a kdy chci, a nemusím se nikomu přizpůsobovat.

Cestování obytnou dodávkou je ohromně zajímavé téma, budu ráda za report. Piš ale hlavě o tom, co ti bude dělat radost, i kdyby to mělo být o zahradničení nebo desáté návštěvě stejné kavárny. :)

5. 7. 2019 17:02
Je mi až trošku smutno z toho, jak jsem se v tomto článku našla. Upřímně taky nechápu, co všechno jsou lidi schopni sdílet na sociální sítě. Paradoxně si občas přijdu divná, že toho na IG moc nesdílím a to svoje soukromí si celkem dost hlídám. Každopádně si myslím, že je normální mít kreativní blok, většinou po něm pak přicházejí ty nejlepší nápady :) Drž se!
6. 7. 2019 16:48
Nie si jediná, ktorá to prežíva. Presne z rovnakého dôvodu som pred rokom prestala pracovať na svojom blogu. Mala som plné zuby spoluprác a toho ako byť bloger. Teraz píšem pre radosť a tvorím pre radosť. :) Je to pre mňa oveľa lepšie ako keď som sa snažila byť blogerom - cítila som sa zapredaná. Prajem ti, aby si našla svoju cestu a cítila sa zas lepšie. :)
6. 7. 2019 17:25
Jsem ráda, že ses nám zase ozvala :-* Chápu, že ne vždy je nálada na psaní :) Mě od Tebe baví číst cokoliv ♥ Moc ráda si přečtu o vašich výletech, ale i recenze na kavárny mám moc ráda, i když už je jich spoustu, mě to nevadí. To by pak nemělo smysl nic psát, protože pravděpodobně na to téma už někdo jiný psal. Každý jsme originál a píšeme jinak, takže si ráda přečtu i Tvoje podání ♥
7. 7. 2019 8:56

Ne vždy je nálada na psaní, hlavní je psát pro zábavu, pro to, aby tě to bavilo. Já blog tak beru, proto kolikrát i přidávám nepravidelně a občas se odmlčím na nějakou dobu, dám si pauzu a pak mi to zase začne chybět a chci psát a o tom to je, dělat věci pro zábavu. :) 

Cestování obytnou dodávkou by bylo zajímavé. :) 

9. 7. 2019 15:54
Jako bys mi mluvila z duše a z mého nového článku... Jsem na tom úplně stejně a sama nevím, o čem bych měla psát. Snad se to časem podá a najdeme opět blogerského ducha! :-)
14. 7. 2019 12:55
každy si nekdy prosel timhle obdobim, kdy se mu nechtelo nic postovat, nic sdilet. byl znechuceny okolim, prehlceny onlinem a tim vsim virtualnim svetem kolem sebe. neni na skodu se hodit offline a uzivat si pritomnost, spolecne chvile s nejblizismi a neresit co se deje kde kolem jinde. :) jako rozumim ti. jen otevru instagram a je mi smutno, a je mi fakt zle, co se tam neustale objevuje, a je to dokola stale to same, velke pysky, zadky, naha těla, retuš, filtry, selficka na plazi se zapadem slunce atd.. fakt jako neeeeee. a jeste kdyz do toho zatahuji mala miminka, je mi z toho fakt smutno. no jo. ale je fajn ze jsi zpet a zas pises :) mam tvuj blog ráda, ze rozhodne pis pis. mkam ráda clanky z cest, ty jsou pro me nejvic inspirativni :)))) 
16. 7. 2019 7:11