Jak se vypořádat se smutkem?

 
V dnešním článku, který bude zároveň prvním z rubriky "Projekty", vám přináším pár mých osvědčených rad, jak se vypořádat se smutkem. Ať už jde o jakýkoliv druh smutku, je potřeba vědět, že je to jedna z důležitých emocí, kterou člověk prožívá. Smutku se nikdy nezbavíte, ale lze se s ním vypořádat - alespoň na chvíli ho potlačit a vypadat "ok"
 
Důvod, proč píšu zrovna takto nepozitivní téma do nové rubriky je ten, že mi včera umřel Enrí(králíček), o kterém jsem psala i nedávno v článku "Who am I". Umřel nejspíš na stáří, protože nemocen nebyl. Nechci abyste mě litovali, spíš Enrímu popřejte "dobrou noc" 😇🐰.
 
Teď už ale k tématu. Jak se tedy vypořádat se smutkem?
 

 
 
1. Brečte - Je to jeden z prvních důležitých kroků, jak se s tím vypořádat. Nedělejte machry a prostě to pusťte ven. Brečte, křičte, vzlykejte. Uleví se vám stejně jako včera mně. Přítel mě pevně držel a nechal mě všechno tohle dělat - děkuji, je mi lépe.
 

 

 

 

 

2. Nechte si chvilku pro sebe - Když jsem nasedla do auta a jeli jsme za našima, kteří mi to volali, neřídila jsem, protože to bych nezvládla. Seděla jsem na sedadle spolujezdce a koukala někam do blba, byla jsem mimo a mozek mi odmítal pracovat, v srdci jsem cítila obrovskou díru, pocit prázdnoty, ale zároveň tolik lásky. Seděla jsem v naprostém tichu ve své vlastní bublině, přemýšlela a nepronesla ani slovo(cesta trvá cca 30 minut). 
 
 
 
 
3. Přijměte objetí ostatních - Když jsme přijeli, vyběhla jsem z auta, objala taťku a rozbrečela se tak moc, že měl promočené triko od slz. To samé u mamky a bráchy, brečela jsem a brečela. Šla jsem na místo, kde Enrí ležel - vypadal tak klidně a nerušeně, jako když spí, dokonce mi přišlo, že se i lehce "usmíval". Naposledy jsem ho pohladila a oplakala - pak slzy došly. Následovala jen tupá bolest při trhání pampelišek (které tolik miloval) na jeho hrobeček. Je strašně důležité cítit to pevné objetí - dodá vám vnitřní sílu.

 

 

 

4. Doplňte energii jídlem - Sice nemáte v tu chvíli na jídlo ani pomyšlení a všechno chutná jako guma, ale živiny jsou potřeba. Nechcete si přeci rozbít váš trávicí systém ne? Jezte co chcete, kupte si jakoukoliv prasárnu, na kterou máte chuť a hřešte. Stejně vám to za chvíli přestane chutnat.
 
5. Pokud chcete - mluvte - Další z důležitých věcí. Pokud vám něco vyskočí na mysl, řekněte to. Mluvte o vaší bolesti a pocitech. . 
 
 
 

 

 

6. Vyspěte se - Ani netušíte, jak moc jste vyčerpaní z celého toho koloběhu smutku, dokud si nelehnete do postele a záhy neusnete. Věřte mi, ráno je moudřejší večera.

 

 

 

 
 
 
 
Dnes, kdy tohle píšu je mi lépe. Stále to bolí, ale věřím, že se Enrí má tam nahoře se svojí králičí kamarádkou(která mi umřela loni) dobře. 
 
A co vy? Jak se perete se smutkem?
-Anička
Jaj, to mě mrzí :/ ale králíček se má tam nahoře určitě dobře :) s tím vyrovnáváním se se smutkem souhlasím, peru se s ním podobně jako ty, když jsme před 11 lety přišli o pejska (byla nemocná), tak jsem to asi týden vůbec nedokázala vstřebat, že už tu prostě není, teď po tolika letech na ní vzpomínám vždy s úsměvem :) všechno přebolí, hlavně hodně sil a dobrých lidí kolem sebe :)
18. 3. 2018 17:23
Mě hlavně pomáhají 3 věci. Vybrečet se, vymluvit se a obejmout osobu, kterou nadevše miluji. Hned je mi potom lépe a to dělá pro mě teď můj přítel. Králíčka je mi líto. Snad se má teď nahoře lépe a ty se netrap, bude to dobré. Všichni stejně jednou odejít budeme muset.
18. 3. 2018 17:23
je mi líto tvého králíčka... jinak pěkný článek. vybrečet se mi pomáhá asi nejvíc, tím ten smutek nejlíp dostanem pryč. a dost mi ještě pomáhá hudba nebo sport :).
18. 3. 2018 17:23
Tak to mi je moc líto, ale určitě se tam má dobře ♥
A já vlastně ani nevím, jak se peru se smutkem.. když jsem smutná, tak potřebuju být smutná a být sama, nerada v takových chvílích s někým mluvím, což vím, že zrovna není nejlepší způsob, jak se smutkem bojovat, ale já to beru tak, že je to jen dočasný a že to přejde :)

Another Dominika
18. 3. 2018 17:23
Achjo, je to smutný, když takhle někdo odejde. Ať už to bylo zvíře nebo člověk, ale bohužel je to tak. Je to život. Já většinou smutek zaspávám, je to asi nejlepší řešení :D
18. 3. 2018 17:23
Mně ještě kromě toho všeho pomáhá psaní. Nemyslím tím asi úplně klasický deník, protože to si jen tak někdo nezaloží, ale já si občas někam něco napíšu. Prostě se vypíšu.. a hned je mi líp, že to vyšlo ze mě ven, i když jen na papír :)
18. 3. 2018 17:23
Mrzí mě to. Alevěřím, že měl u vás skvělý život a odešel šťastný :). Podle mě je tohle něco, s čím se každý vypořádává po svém. Tyhle typy jsou ale takové ty základní a myslím, že do určitého bodu i fungují :). Ale někdy tohle celé léčení zabere až moc času a potom je potřeba nasadit nějaké jiné metody :). Mně hodně pomáhá kerom brečení i psaní a hudba :).
michelle-and-her-world.blogspot.com
18. 3. 2018 17:23
Veľmi ma to mrzí. Ale smrť na starobu je vždy lepšia alterantíva a už je mu lepšie.
Hmm so smútkom sa vyrovnáva veľmi ťažko. Ja všetko dusím v sebe a skoro nič nejde na povrch, a to je občas zlé, pretože to vyplakanie je skutočne potrebné. Ja sa z toho viem nejako vyrozprávať, nie hocikomu, len niekomu. Ale skutočne to mne pomôže, pretože moja vlastná fantázia zachádza do príšerných bizárov, ale keď to dám von tak sa veci zdajú jasnejšie. Ale sú ľudia, ktorých to ani nezaujíma a sú dokonca radi, tak je potrebné nájsť toho správneho :)
Pekný článok od srdca ♥
18. 3. 2018 17:23
Moc nakopávací clanek a zaroven dost smutny, vim jak se cítíš. před par lety nam umrel pes, a myslela jsem si ze je to konec světa, o to horsi to pro me bylo ze jsme vedeli ze uz asi umre, a ještě jsme se s nim mohli rozloucit, to bylo hrozny psycho tehdy, ale nelituju ze jsem mu rekla sbohem a vsecky věci, co jsem mu posteptala do ucha par dni před tim nez nas opustil, mnoho lidi by si třeba tukalo na celo, ale kdo nikdy nemel zvire, tak proste nikdy nepochopi jak takova ztrata boli, souhlasim tu s kazdym bodem, myslim si ze je zakladem je dostat to ze sebe, vybrecet se, vyvztekat, cokoliv, vykricet, hlavne tu bolest v sobe nedusit, to je asi to nejhorsi, nekde ta bolest a smutek asi nedojde hned, clovek ma například stadium popirani, ale pak ty emoce prijdou a nejlepší je to opravdu dostat vsecko ven, a pak uz se postupne lecit, obklopit se lidmi, snazit se byt ve spolecnosti, i hodne jist a spat, bez toho to nejde ... :) urcite bude brzy lip. :) mas na nej vzpomínky a ty ti nikdo nikdy nevezme.
18. 3. 2018 18:23
Ahoj, chci Ti jen říci, že na tvé otázky do Q&A byli odpovězeny odkaz : http://monicasarmes.blog.cz/1708/q-a-cervenec-2017
18. 3. 2018 18:23